Tel.: +420 382 217 154

Jak přežít první období vzdoru, aneb máme doma batolátko!

Toto vývojové období dítěte, začíná mezi 18. a 24. měsícem věku. U těch klidnějších končí po třetím roce, ale může vydržet až do pátého roku věku. Je to doba náročná, nejen pro rodiče, ale i pro dítě.

Dítě začíná objevovat své ,,já“. Zjišťuje, že má nejrůznější přání, tužby a potřeby, ale ještě je neumí zcela zvládnout. No uznejte, že je to k vzteku! Nejenom, že vám nikdo nerozumí, ale ještě vám všechno pěkné zakazují. Myslím,  že nejdůležitější pro rodiče je, si uvědomit, že dítě nerevoltuje proti nim, ale proti své vlastní nedostatečnosti a neschopnosti prosadit svou vůli. Nejde o boj ,,kdo z koho“, ale o nutný vývojový krok vedoucí k samostatnosti.

Jak výchovně zvládnout toto období? Rad existuje spousta, ale dětí je ještě víc. Každé je individualita a každý rodič také. Moc bych se obávala zevšeobecňujících ,,manuálů“ výchovy. Vy znáte sebe i své dítě nejlépe, tudíž situaci i nejlépe zvládnete (jinak řečeno, nikdo to za vás neudělá). Důležité je, se vyvarovat obou extrémních poloh. Příliš autoritativní, vše zakazující a neempatická výchova, povede k tomu, že vychováte nesamostatné, ustrašené děťátko bez sebevědomí. Příliš volná a vše tolerující výchova produkuje nejisté a stále revoltující lumpíky, kteří nemají své pevné místo v životě.

Dítě zvlášť v tomto období hledání svého já, potřebuje pevné hranice a řád, které mu dávají patřičnou jistotu. V rámci těchto mantinelů mu ale poskytněte maximální svobodu rozhodování, které je vzhledem k věku schopno. Uveďme si nějaký příklad. Rozhodně nediskutujte o tom, že se čistí zuby, ale dejte dítěti možnost vybrat si kartáček a pastu. Rozhodně nediskutujte o tom, že se ve 20.00 jde do postýlky, nicméně klidně diskutujme o tom, která hračka jde do postýlky také, nebo o tom, jaká se bude číst pohádka. Prostě držte pevné pozice u věcích zásadních a umožněte dítěti uplatnit vlastní vůli všude tam, kde je to možné. Dovolte svému dítěti, být vám partnerem, v rozhodování tam, kde na to již stačí a buďte mu pevnou oporou všude, kde je to nezbytné. Neměňte bezdůvodně své postoje, buďte pro své dítě dobře čitelní a předvídatelní. Dopředu (pokud je to jen trochu možné) upozorňujte svého miláčka na to, že bude muset přerušit hru, uklidit hračky, posbírat pastelky apod. Příkazem uprostřed hry, vybudíte velmi pravděpodobně vzteklou reakci.

Vztek dítěte v tomto věku je vlastně projevem jeho vlastní nedostatečnosti a bezmoci. Je třeba jej striktně odlišit od neposlušnosti, která by tolerována být neměla (ale nebývá to vždy lehké). Zkuste si uvědomit, že dítě nerevoltuje proti vám, neberte si to osobně. Zkuste využít své převahy v tom, že vy své emoce již zvládat umíte a vaše sebeovládání je již dokonale dospělé. Od vztekajícího se dítěte odejděte klidně do vedlejší místnosti a myšlenkou ,,je hrozný, ale je náš“, dejte si v klidu čaj či kávu a sněte o době, kdy hodné, poslušné a vzorné dítko povedete do první třídy. Vždyť tahle doba je už vlastně za rohem.

MUDr. Jitka Borošová